Na základce jsem zažil šikanu. A udělal jsem si z toho jednoduchý závěr: když budu silný, přestane to. Když budu tvrdý, nikdo si nedovolí. Tak jsem začal cvičit.
Roky jsem budoval tělo a dělal bojové sporty s vírou, že fyzická síla přinese sebevědomí a respekt. Že budu konečně dost. Svaly rostly — ale uvnitř jsem zůstával stejný kluk ze základky. A lidi to vycítili.
Navenek silný. Uvnitř úplně prázdný.
Mlátil jsem se na ulici. Nikomu jsem pořádně nerozuměl a večer ležel sám. Taxikář, vyhazovač, driver — pestrý život plný lidí, ale skoro žádná skutečná blízkost. Čím tvrdší jsem byl navenek, tím větší bariéru ostatní cítili. Síla způsobuje osamělost — ne navzdory ní, ale kvůli ní.
Zkusil jsem psychology. Řekli mi to, co jsem sám tušil. Antidepresiva zabrala jen povrchně. Terapie mi přišla „pro slabé“ — a tak jsem šel dál sám. A stále se topil na stejném místě.
„Jsem silný. Celý den jsem byl silný. A teď — v tichu — nevím, proč vůbec vstávám.“
Zlom: poprvé místo rány přišel klid
Změnilo to až jedno: začal jsem pracovat s emocemi. Ne o nich mluvit — prožít je. Ventilovat, co ve mně léta dřímalo, a porozumět sám sobě. Pamatuju si ten moment, kdy poprvé místo impulzu k ráně přišel klid. To změnilo všechno.
Během covidu jsem konečně udělal první krok a začal trénovat klienty naplno. A všiml jsem si jedné věci: po tréninku mi lidi začali vyprávět. O vztazích, o práci, o tom, jak jsou přetížení. Viděl jsem, že ti samí lidi, co v pondělí makají v posilovně, se večer doma topí ve stejné prázdnotě, jakou jsem znal já.
Proto vznikla Deep Grain Method
Pochopil jsem, že problém není v tréninku ani v jídelníčku. Je v tom, co prožíváme — a co si nedovolíme prožít. Proto jsem se vzdělal v emoční práci a s kolegou dal dohromady Deep Grain Method: fyzická transformace jako brána, hluboká emoční práce jako jádro a osobní příběh jako důkaz, že to funguje.
Trénink ve fitku je vstupní brána — protože tomu rozumíš a respektuješ to. Ale výsledek, který hledáš, není jen na váze nebo v zrcadle. Je to pocit, že můžeš jít mezi lidi bez té neustálé ostražitosti. Že máš kolem sebe lidi, kterým na tobě záleží. Že ráno vstáváš a víš proč.
Dnes — po pěti letech praxe a desítkách klientů — provázím stejnou cestou muže (i ženy), kteří jsou navenek tvrdí a uvnitř sami. Nemusíš věřit odborníkovi. Musíš uvěřit člověku, který tím prošel.