Napovrch drsný chlap uvnitř vystrašený kluk

Takový drsoň jsem býval…

Po ulici jsem chodil s roztaženýma rukama a ještě jsem si paže tiskl k tělu, aby vypadaly větší. 😃

Měl jsem svaly, působil jsem “odvážně”, ale uvnitř jsem byl děsně nejistý.
A věděl jsem to, vždycky jsem to věděl! 😊

Byl jsem neustále v pozoru, napjatý, připravený bránit se. Jenže to působilo spíš směšně.
Lidé to ze mě cítili.

Stačilo, aby se někdo na ulici pousmál tím způsobem, jako by říkal: „Na co si hraješ, stejně na to nemáš.“

A uvnitř mě to rozložilo. Cítil jsem bezmoc, vztek, chuť něco udělat, ale chyběla mi odvaha.
Věděl jsem, že by se to obrátilo proti mně – problémy s policií, posměšky od těch lidí.

Ta nejistota byla cítit na dálku.
To nedoléčené malé dítě ve mně, které kdysi zažilo šikanu a pocity bezmoci, pořád žilo.

Dnes už to mám jinak.
A jsem za to rád.

Zažíváš něco podobného?
Napiš mi do komentářů nebo zprávu, rád ti řeknu, jak se mi to podařilo změnit. 😊